Oltář Veita Stosse v Krakověte: ae3co

Historie[editovat | editovat zdroj]

Roku 1442 se zhroutil strop presbytáře a zničil dosavadní oltář, takže bylo třeba vytvořit nový. Tvůrce oltáře Veit Stoss přišel do Krakova z Norimberku v roce 1477. Žil zde dvacet let, z čehož dvanáct let (1477–1489) pracoval na oltáři. Jeho jméno však bylo později zapomenuto a teprve roku 1824 je Ambroży Grabowski opět objevil. V září 1939 prof. Karol Estreicher sochy demontoval a aby je zachránil před zničením, odvezl je lodí po Visle do Sandoměře, kde byly uloženy v katedrále a v semináři. V říjnu téhož roku se o tom dozvěděli Nĕmci a celou konstrukci převezli do Berlína. Sochy byly umístěny v suterénu hradu v Norimberku a nosné konstrukce v hradě Wiesenthau v Bavorsku. Ve vlhkých podzemních prostorách byl dřevěný oltář napaden červotočem. Prof. Estreicher jej s pomocí Američanů našel, v květnu 1946 se oltář vrátil vlakem do Krakova a v letech 1946-1950 byl součástí expozice na hradě Wawel. Teprve v roce 1957 se za Gomulkovského tání vrátil do kostela Panny Marie.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Oltář se skládá z predelly a střední části, která má po obou stranách pevná a před nimi ještě pohyblivá křídla. Na predelle je zobrazen strom Jesse – rodokmen Krista a Panny Marie. Ústřední scéna oltáře zobrazuje smrt Panny Marie mezi apoštoly. Nadstavba oltáře ukazuje ve středu korunovaci Panny Marie Nejsvětější Trojicí, se dvěma anděly jako zástupci sborů andělů a s patrony Polska, svatými Stanislavem a Vojtĕchem. S otevřenými křídly je vidět ústřední scéna a vnitřní strana pohyblivých křídel s šesti výjevy ze života Panny Marie. V uzavřeném stavu jsou viditelné vnější strany pohyblivých křídel a nepohyblivá křídla, dohromady dvanáct scén.